Rubrika: Zvířata

Příroda nás nikdy nepřestane fascinovat svou dokonalostí. Příroda je vskutku vynalézavá, a tak není divu, že i lákání potencionální kořisti může být dokonale promyšlenou vraždou, se kterou by se nedokázal poradit, ani slavný detektiv Hercule Poirot. Například pavouk bolas láká své oběti parfémem cizích samiček, a pak je chytá do lasa. A není zdaleka jediným tvorem, který si v honbě za potravou počíná takto sofistikovaně.

Australský smrtonoš
V Austrálii žije jeden z nejjedovatějších hadů světa. Smrtonoš písečný se vyskytuje v extrémně suchých, písečných či skalnatých oblastech vnitrozemí. Měří téměř jeden metr a jeho tělo je nápadně ploché a široké. Hlava má trojúhelníkový tvar. Oči jsou usazeny vysoko a vpředu. Jeho zbarvení odpovídá místu, kde žije. Svými dlouhými jedovými zuby loví malé ptáky, hlodavce, žáby i želvy. Na kořist číhá zahrabaný do písku, vyčnívá maximálně hlavička. Reaguje, až když má kořist na dosah. Je velmi rychlý a navíc vybaven ocasem, který používá hrozivě geniálně.

 Tilikva australská obětí génia
Tilikva australská je scink, tedy ještěrka s dlouhým válcovitým tělem. Australské tilikve táhnou své tlusté břicho za sebou a vpřed se pohybují pomalým těžkopádným plazením. Australská poušť není právě bohatá na zdroje potravy, a tak objeví-li se před tilikvou cosi, co z dálky připomíná tučnou larvu zahrabávající se do země, okamžitě zpozorní a plná naděje na pořádné tučné sousto se vydává larvu prozkoumat svým modrým jazykem.

V okamžiku, kdy tilikvě zbývá poslední krok, vymrští se ze svého úkrytu v písku smrtonoš. Hodí krkem a scinka zezadu uchvátí. Na jedno kousnutí vypustí 40 – 100 miligramů velmi silného nervového jedu, který postupně ochromí svalstvo. Smrtonoš může stejně překvapivě napadnout i člověka, kterému musí být podán protijed, jinak hrozí, že u něj během dvou dnů dojde k zástavě srdce. Přesto je i zaznamenán případ, kdy přežil člověk, který byl při jednom útoku uštknut celkem pětkrát! Nicméně zhruba 15 ℅ obětí smrtonoše umírá.

Havrani polní byli nedávno vědci zkoumáni, jak vysokou inteligenci vlastně mají. Výsledky experimentů vědce šokoval. Tento vysoce inteligentní pták velice dobře rozumí tomu, co je smrt, a umí dokonale využívat jednoduché nástroje. A nejenom to, havrani totiž dokáží i plánovat. Navíc tito ptáci podle nedávno provedených výzkumů dokáží:
Ø  Poznat, jakmile je někdo podvede a zapamatovat si, kdo to byl. A mohou si to pamatovat poté ještě měsíc.
Ø  Havrani jsou schopni tvořit plány, a to nejen pro shánění potravy, ale i pro mnohem složitější věci.

Geniální opeřenec

Havrani patří mezi silně společenské ptáky. Mimo hnízdění se vyskytují v mnohapočetných hejnech. Na nocovištích se dají vidět i celé desetitisíce ptáků, jak se tam shromažďují. Havrani se na tato nocoviště slétají z míst, která jsou až desítky kilometrů vzdálená. Vědci nyní zkoumají, jaké výhody pro havrana polního toto společné nocování má. Domnívají se, že se havrani při takovémto hnízdění možná vzájemně zahřívají.
Havran polní je typickým všežravcem, neboť jako potravu vyhledává:
Ø  žížaly
Ø  hmyz a larvy
Ø  odpadky
Ø  ovoce
Ø  ptačí vejce
Ø  menší savce
Ø  korýše

Havrani jako ostatní krkavcovití hnízdí v koloniích, kdy si staví veliké a neupravené hnízdo z větví. Tato hnízda je možné vidět na vrcholech vysokých stromů. Jeho vejce mají světle hnědou barvu s tmavými skvrnami. Do hnízda jich havraní samice klade v počtu tří až pěti.

Temný pták

Havran pro svůj charakteristický tmavý vzhled a hlas často figuruje v lidovém folkloru. Bývá zmiňován v dobové literatuře a malířství.
Ø  V minulosti jej lidé považovali za symbol smůly, zkázy, blížícího se zimního období a chudoby.
Ø  V dalších pověrách havrani dokáží svým hlasitým krákáním předpovídat déšť anebo dokonce i blížící se smrt.
Ø  Protože s oblibou v početných hejnech navštěvuje obilná pole a vyzobává úrodu, je mnohdy považován za škůdce a je často pronásledován.

Protože nám psi nemohou říci, co je bolí nebo jak se cítí, pozorujeme většinou napřed změny v jejich chování. Viditelným a relativně častým problémem je u psů zvracení. Samozřejmě důvod může být banální a sice, že se pes přejedl nebo příliš hltal. Příležitostné jednorázové zvracení obvykle problém neznamená. Ale opakované zvracení může být příznakem otravy, infekce trávicího ústrojí, spolknutí cizího tělesa, zánětu slinivky, selhání jater či ledvin atd. Proto raději kontaktujeme veterináře, aby psa prohlédl, změřil teplotu a stanovil další postup.

Další běžnou záležitostí bývají průjmy. Ty mohou mít opět mnoho příčin jako stres, potravinovou nesnášenlivost, infekci atd. Opakovaným průjmem může dojít k dehydrataci. Pokud má pes horečku, vypadá nemocně, má krev ve stolici nebo spolu s průjmem i zvrací, je třeba vyhledat lékaře.
Některá plemena psů jsou náchylná k ušním zánětům. Příčinou bývají bakterie, alergie, kvasinky nebo roztoči. Pes třepe hlavou, škrábe se, z uší se line zápach, ucho je začervenalé nebo z něj něco vytéká. Každopádně návštěva veterináře je v tomto případě nutná.

Pejsek může mít problémy s vyprazdňováním análních žlázek, které se mohou ucpat a vznikne velmi bolestivý a nepříjemný zánět, který může končit jejich operačním odstraněním. Jakmile zpozorujete, že se zvíře zajímá zvýšeně o zadek, sáňkuje, olizuje se nebo drbe, vyhledejte lékaře, který obsah žlázek vymáčkne, čímž je uvolní a zabrání se rozvoji zánětu.
Někdy si všimneme, že pes má kašel. Je-li suchý dráždivý, přecházející až v dávení, může se jednat o tzv. psincový kašel, kdy se přidá horečka a celkově pejsek nevypadá zdravě. Psi mohou mít bronchitidu, astma i zánět plic. Někdy je určitý druh kašle příznakem srdečního onemocnění.
Samostatnou kapitolou jsou vnější i vnitřní parazité. Z vnějších psy nejčastěji trápí blechy a klíšťata. Je třeba pejska vybavit buď antiparazitárním obojkem nebo použít roztok. Ten je ve spreji nebo ve formě spot-on, což je jednorázová pipetka s obsahem roztoku, který vymáčkneme na kůži zvířete. Tento úkon musíme po uplynutí doby účinnosti zopakovat. Proti vnitřním parazitům se podává obvykle 4 x ročně odčervovací tableta, kterou zakoupíte u veterináře.

Ať už chceme nebo ne, našim největším nepřítelem jsou klíšťata. Jelikož opět začíná sezóna, je důležité, abyste byli co nejvíce opatrní a po každé návštěvě lesa se řádně kontrolovali. Ročně totiž trápí velké množství lidí.
Řadí se mezi roztoče a také cizopasníky. Nejčastěji se živí sáním krve a to nejen na savcích, ale také plazech nebo ptácích. Ne nadarmo je klíště známé jako přenašeč infekcí a nebezpečných nemocí, které mohou každému způsobit nepříjemné zdravotní problémy.

Jeho nevýhoda je, že je opravdu malinké, takže jej můžete snadno přehlédnout. Když ale nasaje mnoho krve, může měřit dokonce více než centimetr. Klíšťata mají na svých chodidlech Hallerův orgán, díky kterému dokážou oběť snadno vyslídit. Samotná hlava klíšťat je opatřena černými háčky, které slouží k průniku do kůže a fixaci.
Snad každý, kdo někdy nějaké to klíště měl, ví, že jej nejde jen tak setřást.
Jestliže se do vás klíště zakousne, je potřeba jej odstranit co nejdříve to jen půjde. Nejdůležitější je ranku i s klíštětem řádně vydesinfikovat, následně vzít pinzetu a klíště chytit těsně u kůže. Vždy pouze jemným vyvikláním se jej snažte vytáhnout. Poté je opět důležité místo řádně vydesinfikovat. Pokud vám v ráně zůstanou kusadla, nepropadejte panice. Nepřenáší žádnou nákazu a sama se po pár dnech vydrolí a odpadnou.

Nejčastěji se vyskytují v lesích, na loukách, ve vysoké trávě nebo křoví. Pokud je to tedy možné, pak se těmto místům co nejvíce vyhýbejte. Bohužel neexistuje žádná rada, jak byste se jim měli v přírodě vyhnout.
Pokud byste chtěli předejít nákaze, je dobré dodržovat některá pravidla, mezi která bychom mohli zahrnout účinné repelenty, nošení vhodného oblečení (dlouhé rukávy a dlouhé nohávy), při návratu domů všechny svrchní vrstvy vyklepat, opravdu se prohlédnout a kontrolu provést raději ještě večer po osobní hygieně. Pomáhají proti nim dokonce i prostředky, které zvyšují imunitu.
Rozhodně byste nikdy neměli klíšťata podceňovat, jelikož vám mohou způsobit opravdu nepříjemnosti, o které vážně nikdo nestojí.